Comments: 33
LucieOn In reply to Lawenta [2012-02-25 21:48:12 +0000 UTC]
Ha, to jsem ráda, že to někdo ocenil, jsem na něj hrdá
Ono je většinou vidět, že je na posteli velká, dýchající boule A taky už jsme si na to zvykli, že se tam schovává, ale je fakt, že v prvních dnech jsem ho dycky marně hledala po celém bytě, abych zjistila, že je zalezlej v posteli
👍: 0 ⏩: 1
LucieOn In reply to Lawenta [2012-02-26 20:43:29 +0000 UTC]
Ona ho taky bohužel moc nemá... Já jsem neměla ale šanci se dostat moc nikam z té střední, kterou jsem si vybrala (propagační výtvarnictví) a čeština mě tehdy bavila...
👍: 0 ⏩: 1
LucieOn In reply to Lawenta [2012-02-27 20:22:53 +0000 UTC]
Jo, to nevím. Já jsem to nikdy přehledně sesumarizované neviděla (což neznamená, že to neexistuje - navíc jsme se zabývali hlavně vývojem češtiny a slovanských jazyků.
Něco málo se můžeš dočíst tu: [link] ale je to samozřejmě jen pohled z jednoho hlediska. Potom se jazyky dost často rozlišují podle typu slovosledu (jestli je typické pořadí SVO nebo SOV), případně jestli je ten slovosled volný nebo ne, taky podle toho, jestli mají pohyblivý nebo stálý přízvuk, což má potom vliv na podobu slova (u jazyků se stálým přízvukem nedochází k redukci vokálů), jestli a jak dané jazyky využívají tóny.
Jinak o vývoji jazyků se všeobecně soudí (podle nostratické teorie), že se jednotlivé jazyky postupně vyvíjejí z jednoho prajazyka a postupem času dochází k různým odlišnostem. Z praindoevropštiny se odštěpila praslovanština a z ní potom dále slovanské jazyky. Nevím, jestli ti to k něčemu pomůže Mně přijde, že vymyslet fungující jazyk není až tak jednoduché, ale znalost vývoje ti k tomu až tak nepomůže, spíš znalost jazyka jako systému...
👍: 0 ⏩: 1
Lawenta In reply to LucieOn [2012-03-03 12:47:11 +0000 UTC]
Díky
Já bych řekla, že je potřeba obojí - znalost jazyka jako systému pro vytvoření jazyka, a znalost vývoje jazyka pro vytvoření dvou příbuzných jazyků - a taky pro odhad, jak se budou slova zkracovat, jak se budou měnit hlásky. Ale je fakt, že víc jsou potřeba ty systémy - spousta různých systémů, aby člověk nezjistil, že cizí rasa mluví něčím, co je gramaticky vzato čeština/angličtina/latina/němčina s nahrazenými slovíčky. I proto jsem tak ráda přičuchla k japonštině - člověk najednou zjistí, co všechno se dá vyjádřit jinak, než to děláme my, a co se navzdory půlce světa mezi námi vyvinulo prakticky stejně.
👍: 0 ⏩: 1
LucieOn In reply to Lawenta [2012-03-03 14:19:48 +0000 UTC]
To by mě zajímalo, co je třeba v japonštině stejné?
Oni se lingvisti obecně vlastně přou, jestli existují nějaké "univerzálie" - jestli jsou v jazycích kategorie, které se tam musí objevit vždy, protože by se bez nich nedalo komunikovat. Ale jak je dobrým zvykem lingvistů, tak zatím nic nevyřešili
Pokud se týká změny hlásek, tak je to zase složitější, protože se tam setkává zase x různých principů - artikulační, vývojové, fonologické... Příklad: V češtině existuje asimilace znělosti, kdy se znělost hláskové skupiny mění podle znělosti poslední hlásky dané skupiny. Svatba se vyslovuje jako "svadba" a podobně. Je to závazná změna a děláme ji automaticky, když to bude někdo vyslovovat jinak, budeme ho automaticky vnímat jako cizince. Je to ale změna ovlivněná hlavně obtížností artikulace (vyslovit celou skupinu zněle nebo nezněle je jednodušší než střídavě zapínat a vypínat hlasivky). Ačkoliv tohle pravidlo platí pro češtinu víceméně univerzálně (s určitými výjimkami a komplikacemi, do kterých už radši nebudu zabíhat), tak na jiné jazyky se vztahovat nemusí - angličtina třeba asimilaci znělosti nemá, protože tam kontrast souhlásek funguje především na napjatosti a ne na znělosti. Kromě toho v angličtině znělé hlásky neztrácejí znělost na konci slova jako v češtině (a mně pak může vždycky uši utrhnout, když slyším nějakého Čecha mluvit anglicky a on dělá přesně tyhle boty ).
Naproti tomu střídání hlásek, resp. fonémů, ve skupinách jako prosit-prošen (s-š) funguje na úplně jiném principu a souvisí právě s tím, jak se vyvíjel jazyk jako takový (šlo tam tuším o rozdílné výsledky depalatalizace, ale to mi vždycky přišlo hrozně složité a extra jsem do toho nepronikla )).
Podle mě vytvořit opravdový fungující jazyk se vším všudy, včetně jeho fonetické realizace, je celkem složitá záležitost Ale možná je to tím, že právě já v tom už vidím moc problémů a aspektů, které by člověk musel ošetřit a vymyslet - holt čím víc člověk v nějakém oboru ví, tím víc má pocit, že nic neví
👍: 0 ⏩: 1
Lawenta In reply to LucieOn [2012-03-13 09:05:55 +0000 UTC]
Ha, teď jsi mě dostala Ono se snáz pamatuje to, co je jiné, než to, co je stejné. Ale takové ty naprosté základy jsou pro Evropana dost intuitivně pochopitelné. Watashi no namae wa... je "Moje jméno je..." a běžně se používá. Ale ty rozdíly jsou tam hodně zajímavé - to, že se japonština neobtěžuje množným číslem je celkem známé, ale zajímavé je, že když dojde na osoby, najednou to tak jedno není Takže je watashi - já, ale watashitachi - my. Od toho se potom odvíjí naprosto geniální Takashitachi - Takaši a ti ostatní s ním. Jestli je to spisovné netuším, ale narazila jsem na to víckrát. A japonská gramatika snad stejně není kodifikovaná dodnes, takže když jsme se ptali našeho lektora, jak se máme rozhodnout, co kde použít, vždycky odpovídal, že na to musíme intuicí.
Nicméně na to, jak si jinak z našeho úhlu pohledu zjednodušují, co můžou, mají naprosto zhůvěřilé počítání, kdy ke každému typu předmětů (tenké věci, lidi...) patří jiná přípona za číslovku. Brr.
Tož se asi holt budu muset smířit s tím, že moje jazyky budou nerealistické Ostatně jediné dva fantasy/sci-fi jazyky, o kterých vím, že si s nimi pohráli lingvisté, jsou Tolkienova elfština a potom klingonština ze StarTreku
Každopádně moc děkuju za úvod
👍: 0 ⏩: 0
crazy-david [2012-02-25 07:42:47 +0000 UTC]
Totally endearing : )
👍: 0 ⏩: 1
Doll-Ladi [2012-02-24 00:10:35 +0000 UTC]
awwww peek a boo you little darling I love this cat's face
👍: 0 ⏩: 1